Mikrodeleční syndrom

K vyšetření je třeba vzorek venózní krve (2-5 ml) odebrané do vakuované plastové zkumavky s EDTA. Izolace DNA se provádí nejčastěji na práci s extrakčními mikrokolonkami, vysolení DNA či fenol/chloroformové extrakci. DNA se po izolaci charakterizuje spektrofotometricky, fluorimetricky nebo elektroforeticky. Pro dlouhodobější (déle než týdenní) uchování DNA se používá zamrazení vzorku DNA.

Cíl vyšetření: Analýza delecí oblastí AZFa, AZFb  a AZFc na chromozomu Y.

Přístup z OMIM katalogu (Online Mendelian Inheritance in Man): 613490

CE-IVD soupravy využívají fragmentační analýzu. PCR amplifikace využívají sekvenčně specifická místa (STS) v sledovaných částech chromosomu Y - řádově několik. Délka produktů bývá 100 - 500 bp. Detekce se provádí pomocí kapilární elektroforézy. PCR produkty jsou značené fluorescenčně. Pokud se příslušný fragment objevuje na elektroforeogramu, nejedná se o místo suspektní delece, ta se případně projeví absencí dalších amplikonů. Základními markery při vyšetření jsou sY255, sY 127, sY134, sY86, sY84, sY254.

Popisovány jsou interference heparinu použitého jako antikoagulační činidlo, hemu při hemolytickém vzorku, residua organických rozpouštědel a solí v DNA extraktech, extrémně vysokých koncentrací dvojmocných kationtů. Výsledky nelze uzavřít v případě falešné negativity a falešné pozitivity výsledku PCR. Vyšetření nelze často provést z krve při aplastické anémii, imunosupresi před transplantací kostní dřeně, apod.